část 5.
30. prosince 2012 v 13:40 | Chris
část 5.
Keatonův pohled po Jess smrti.
Už když jsem vkročil do Jess domu, cítil jsem, že něco není v pořádku..Ale nevěděl jsem, že je to až takhle vážné. Poslední slovo, které Jess řekla bylo ''Tady'' a u toho se jí v půlce slova hlas zlomil, zamyslel jsem se. ''Jess??'' ''Jess, lásko, co se děje?'' ''Jess, zlato, naháníš mi hrůzu, kde jsi?'' křičel jsem stále dokola, ale Jess neodpovídala.. První pokoj, do kterého jsem vtrhl byl Jess pokoj. Všechny sešity, papíry a věci z jejího stolu byly schozeny, jako kdyby měla vztek, nebo jí někdo přepadl. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Ale všechny, všechny byly šílené! Žádná nebyla ani trochu optimistická. Co když jí někdo ublížil? Tahle myšlenka mi prolítla hlavou, bez toho, abych nad ní nějak přemýšlel, vtrhl jsem do koupelny. Na zemi byla spousta krve a použitých žiletek. Byl jsem v šoku. ''Jess?'' zašeptal jsem. Bylo absolutní ticho, nic jsem neslyšel. Vana byla zakrytá takovou tou záclonkou. Odvážil jsem se a odhrnul jsem ji na stranu. Ležela tam Jess, bez jediného pohnutí, celá od krve. Byl to pro mě takový šok, že jsem téměř omdlel. Zavolal jsem záchranku a hned potom jsem volal Jess mámě, paní Whitové. ''Paní Whitová, ihned přijeďte k sobě do domu, je to nutné, ale říkat vám to nebudu.'' ''Keatone?? Oh dobře, hned jsem tam.'' vyděšeně odpověděla. Než přijela sanitka a paní Whitová bylo to asi 5 minut. Bylo to 5 nejdelších minut v mém životě. Mezitím co jsem čekal, příbližil jsem se k Jess a zkusil jí masírovat srdce a poté dát umělé dýchání. Nereagovala, ale já to zkoušel dál a dál. Slzy se valily z mých očí. Téměř jsem neviděl, ale to mi bylo jedno. Když záchranka a paní Whitová dorazili vyběhli nahoru. ''Keatone? Kde jsi??'' zavolala paní Whitová. ''V koupelně.'', řekl jsem ubrečeně. Dorazili do koupelny. Paní Whitová omdlela už jen z toho, že viděla tolik krve a sama si domysela, že je to krev její dcery. Pořád jsem Jess masíroval srdce, nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Jeden ze sanitářů mi sdělil ''Pane Strombergu, odstupte prosím.'' Přestal jsem s masírováním a o krůček jsem odstoupil. Přišli k ní, nic nezkusili a sdělili : ''Je mi líto pane, ale tato dívka je po smrti.'' Zlomilo mi to srdce, rozplakal jsem se co nejvíc to šlo, klesl jsem na zem. ''Ale vy to musíte zkusit!!! Dejte jí šanci!! Ona nemůže zemřít, nemůže!!!'' křičel jsem na ně. ''My vás chápeme, ale bohužel, ztratila příliš krve, není ani jednoprocentní šance na záchranu.'' Slyšel jsem jak volali pohřebák. Připlazil jsem se k Jess a chytil její ruku. ''Jess prosím.. Co si mi to udělala? Proč si mě opustila?'' zašeptal jsem sklesle a stále se slzama v očích. Naposled jsem jí políbil na čelo, i když byla mrtvá, stále byla tak krásná. A já si stále nemohl připustit, že se to opravdu stalo. Co bylo horší, mohl jsem za její smrt já.. Kvůli mně ji tolik nesnášeli, kvůli mně ji šikanovali. Začal jsem řvát a vzlykat jako malé dítě. Bylo mi jedno co si o mně kdo myslí. Jess odnesli a já se ještě podíval do jejího pokoje. Na zemi jsem viděl jeden dopis, byl také od krve. Zvedl jsem ho a otevřel. Bylo tam krví napsáno: ''Keatone, jsi můj hrdina, navždy tě budu milovat, i když jsem to na tomhle světě nevydržela, ty vydrž, všechno bude v pořádku, věř mi.'' dále tam stálo ''Mami, tati, omlouvám se vám, ale tohle jsem prostě musela udělat, z tohohle světa jsem už musela odejít, navždy vás budu milovat.'' Při čtení tohoto dopisu jsem se na chvilinku usmál, ale byla z toho cítit ta bolest, s kterou to Jess psala. Bylo to jako v nějakém hororu. Když jsem vyšel ven, všude byla spousta lidí, nevěděli co se děje, ale věděli, že tam jsem já. A také věděli, že se něco vážného stalo. Viděli mě tak, jak nikdy předtím. Zlomeného, ubrečeného, od krve.. Možná si mysleli, že jsem někoho zabil, ale co. Bylo tam i BBC, které vysílalo zprávy živě. ''Co se stalo pane Strombergu? Zavraždil jste někoho??'' křičeli na mě. ''Nechte mě být!!'' řekl jsem z posledních sil a klesl jsem na zem, byl jsem tak slabý...
část 4.
28. prosince 2012 v 17:35 | Chris
Keaton odešel a já najednou viděla obrys postavy, byla vysoká, černé vlasy.. Pomalu se přibližovala, až byla tak blízko, že dál už jít nemohla. ''Ahoj holčičko moje, je už ti líp?'' ''Ale tati, co-co ty tady děláš??'' zakoktala jsem. ''Keaton zjistil, mé číslo a ihned mi volal..tak jsem teď tady a jsem moc rád, že tě zase vidím.'' ''Já jsem taky moc ráda tati, moc mi chybíš.'' ''Ty mě taky beruško.'' a obejmul mě. Můj táta je moc hodnej a ještě k tomu je pro dospělé ženy velmi atraktivní, takže není divu, že se naši rozvedli. Táta u nás strávil týden a potom odletěl zpět do Anglie, nojo práce volá! ''Tati, neodjížděj ještě!'' řekla jsem na letišti se slzama v očích. ''Už opravdu musím holčičko moje, neplač, brzy se vrátím, slibuju.'' pohladil mě táta po tváři. Potom jsem zas normálně chodila do školy, užívala si veškerý čas strávený s Keatonem a poznávala nové přátele. Dost jsem se skamarádila s Amy, byla moc hodná. Taková zlatá kamarádka. Byla to jedna z těch, která byla schopná přijet za mnou kamkoliv v kteroukoliv hodinu. Jedno páteční odpoledne za mnou přišel Keaton. Doma nikdo nebyl. Podal mi kytici růží, krásně voněly. ''Aww děkuju lásko.''. Keaton neodpověděl, místo toho se ke mně přiblížil a pohladil mě ve vlasech. Dotkl se svým nosem toho mého. Políbil mě. Nakonec z toho byla dlouhá a vášnivá líbačka... Časem se Keaton stal slavnější a holky mi ho začali závidět. Dostalo se to až tak daleko, že mě začali šikanovat..Ano šikana byla zpět, bohužel. Nejenže mě šikanovali psychicky, byla to i kyberšikana a fyzická šikana. Někdy na záchodech napustili do umyvadla vodu a potopili mi tam obličej.. Bylo to děsný, ale musela jsem to zvládnout..kvůli Keatonovi, rodičům, kamarádům.. Po pravdě řečeno mi kamarádi začali ubývat. Keaton si všiml, že jsem nějaká divná, tak ze mě páčil co se děje. ''Zlato, víš, že tě moc miluju a nikdo na tom nic nezmění, tak už mi to řekni.'' naléhal Keat. ''Dobře, no..'' odmlčela jsem se ''víš, oni mě šikanují..'' ''Kdo?'' odpověděl Keat vyděšeně. ''No téměř celé město..'' ''Oh, to mě moc mrzí zlato'', smutně na mě pohlédl a obejmul mě. Rozplakala jsem se a on taky, ne tak moc jako já, ale stejně.. Bylo mu to moc líto a cítil mou bolest. Časem se to začalo zhoršovat, skoro všichni mi říkali ''chcípni krávo'' . Říkali mi to, ikdyž jsem šla jen nakoupit, byl to strašný pocit. Jednoho dne jsem měla depku, vše na mě dopadlo... Nemyslela jsem na nic jiného, než na to, jakym způsobem se zabiju. Jako nejlepší možnost se mi zdálo se podřezat.. Neváhala jsem. Vzala jsem si spoustu ostrých žiletek. Brečela jsem jako želva. Šla jsem se sprchovat a máma byla ještě v práci. Vzala jsem si na sebe plavky, aby až mě najdou, tak aby mě neviděli nahou. Vzala jsem první žiletku, řízla jsem se co nejvíc a znovu a znovu, potom jsem jen seděla a čekala, až vykrvácím. Když už jsem umírala, slyšela jsem jeho hlas.. ''Zlato? Kde jsi miláčku? Bojím se o tebe.'' ''Ta-dy'' řekla jsem s posledním dechem.
část 3.
28. prosince 2012 v 17:34 | Chris
Asi po minutě ticha jsem se vzpamatovala : ''Co ti Elis řekla?'' pověděla jsem vyděšeně. ''Myslím, že to víš'' , odmlčel se v půlce věty ''zamysli se.'' konečně dořekl větu Keaton. '' Já ale opravdu nevím lásko, řekni mi to!'' ''Neříkej mi lásko, teď opravdu ne..'' opět se odmlčel a po chvíli napětí odpověděl ''Elis mi řekla, že si celé škole vykecala, jak jsme spolu spali, taky to, že se mnou chodíš jen kvůli tomu, že jsem slavný a chceš se dostat do mé skupiny!'' rozčílil se Keaton, takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. ''Ale Keatone, to vůbec není pravda! To, že jsme spolu spali jsem řekla jen Elis a chodím s tebou proto, že tě miluju! A do tvé skupiny se cpát nechci, to je úplná blbost.''vyhrkla jsem na Keatona. ''Rád bych ti věřil, ale...bohužel to nejde, promiň Jess ( to je mé jméno).'' pronesl a odešel. Já to psychicky už nevydržela a omdlela. Probudila jsem se v nemocnici, první koho jsem viděla byla máma. ''Mami, co se stalo?'' protože od té hádky jsem si nic nepamatovala. ''Všechno ti povím později, Jess jsem tak ráda, že jsi v pořádku, zlato moje.'' a pohladila mě po tváři ''Ale někdo za tebou přišel a nedočkavě vyhlíží, kdy už se vzbudíš'' usmála se a odešla. Zvědavostí jsem se posadila a uslyšela jsem jeho hlas, ano hlas toho nejúžasnějšího kluka na světě, i když jsem kvůli němu omdlela... ''Opatrně Jess.'' řekl Keaton jako reakci na můj pohyb. ''Jsem v pohodě...ale co tu děláš?''. ''Přišel jsem se ti omluvit, za všechno co jsem ti řekl...Wesley mi pověděl, jaká Elis opravdu je, neměla si jí věřit, ale každý dělá chyby, byl bych moc rád kdyby si mi odpustila. Moc tě miluju.'' dostal ze sebe Keaton. ''Odpuštěno, ale slib mi, že mi od příště budeš více důvěřovat.'' a jemně jsem se nahla ke Keatnovi a dala mu pusu na tvář. ''Jsem moc rád, že mi odpouštíš a já vím, měl jsem ti věřit už předtím, jsem takový blbec!'' ''Ale ne lásko, to neříkej, taky tě moc miluju a nikdy tě nechci ztratit.''. Keaton mě obejmul a ukázal na chodbu. ''Támhle máš překvapení, tak já už musím, večer prý jedeš domů, tak se ještě stavím.''
Emblem3-ff část 2.
27. prosince 2012 v 17:16
Cestou jsme několikrát přestupovali, ale jakmile jsme si sedli, já hned usla..Až konečně jsem ucítila, jak mi slunce svítí do obličeje. To mě probralo, už se mi spát nechtělo. Letěli jsme opravdu dlouho, ale teď jsem tak šťastná že tu jsem, koupili jsme si rodinný domek v Huntington Beach v Kalifornii. Bylo jasné, že budeme bydlet zrovna tady, je to sice malé město, ale bydlí tu Emblem 3. Tak se není čemu divit. Měla jsem téměř stoprocentní šanci, že je potkám..! Náš dům byl opravdu dokonalý. Ještě že moje rodiče byli bohatí! Vzpomněla jsem si na tátu..zase, ale už jsem nebrečela, protože jsem věděla, že to nemá cenu. Další den, poté co jsme se nastěhovali následoval první den ve škole... Bylo to trochu stresující, ale na druhou stranu také vzrušující, těšila jsem se na nové lidi... První den byl opravdu super, pomyslela jsem si. Všichni si mě všímali a bavili se se mnou. Všem bylo úplně jedno koho poslouchám, jaká hudba se mi líbí, jaký styl oblékání mám a vůbec všechno. Začala jsem Ameriku zbožňovat, byla úplně jiná než Anglie. Druhý den jsem zjistila, že Keaton (z Emblem 3) chodí do stejné školy jako já!! Ale Wesley a Drew už ne. Školu už dodělali, ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem stejně měla nejradši Keatona! Měla jsem s ním 3 společné hodiny týdně.Výtvarku, matiku a psychologii. Matiku a psychologii jsem upřímně nenáviděla, ale za to výtvarku jsem zbožňovala. Hodiny probíhaly asi tahle, fyzika: celou hodinu jsem zírala na Keatona, na to jak je roztomilý a krásný. O matice to samé, akorát navíc jsem vnímala jeho dokonale zbarvený hlas. O výtvarce jsem se věnovala pouze malování. Jedna výtvarka, byla ze všech nejlepší! Malovala jsem, když najednou přišel Keaton a řekl mi : ''To je krásný obraz, co je to za město?''. Byla jsem vyděšená a zároveň štěstím bez sebe, : ''To-to-to je mé rodné město - Bournemouth'' zakoktala jsem. ''To mě někdy musíš naučit, takhle kreslit.'' ''Ano, s radostí.'' usmála jsem se. Keaton mi úsměv oplatil a zeptal se mě, jestli bych s ním po škole nezašla do Mekáče. Já s radostí souhlasila. No a od té doby s Keatonem chodím, celé město nám náš vztah závidí, protože jsme opravdu povedená dvojka. Už jsme spolu 3 měsíce, bez jedniné vážnější hádky..až doteď, bohužel. Elis, ta nejznámější holka z celé školy se zeptala jestli bych s ní nechtěla kamarádit, samozřejmě jsem řekla ano! Po jednom dni s ní jsem se cítila jako, když jí znám celou věčnost, byla to pro mě ta nejlepší kamarádka, o Keatonovi jsem se jí se vším svěřovala a měla jí moc ráda. Ale najednou se se mnou přestala bavit, mrzelo mě to, ale nechala jsem to být. Ve škole jsem zjistila, že se se mnou nebaví ani Keaton a to už mi přišlo divný, zeptala jsem se ho, co se stalo a on řekl, že Elis mu všechno prozradila. Stála jsem tam, jako zmrazená.
FF-Emblem3-část 1.
27. prosince 2012 v 14:38 | Chris
Vstala jsem z postele, rychle se oblékla a máma už mě čekala před domem v nastartovaném autě : ''Tak kde jsi?? Netěšíš se snad?'' . ''Ale ano mami, jenom musím být také oblečená, ne? Co by si o mně v Americe mysleli..!'' odpověděla jsem. Ano dnes byl ten důležitý den, den D, protože jsem se s mámou stěhovala do Ameriky. S tátou už jsme dlouho nežili, ale často jsem ho navštěvovala. Bydlel v Bournmouthu na jihu Anglie a já s mámou v Londýně. Jak jsem si vzpomněla na tátu cestou na letiště, rozplakala jsem se a máma řekla : ''Neplač, teď tě čeká nový život, musíš být silná!''. Vím dobře, jak to máma myslela..na škole v Londýně jsem byla šikanovaná, jen z důvodu, že jsem měla ráda One Direction, ale kvůli šikaně jsem přestala, úplně mě změnili a já začala milovat Emblem 3. Díky té skupině jsem znovu začala ''dýchat'' a užívat si života, jenže potom mě začali šikonavot i kvůli Emblem 3. Už jsem to nevydržela, doma jsem se psychicky zhroutila, a tak se máma rozhodla, že se přestěhujeme, moje máma je anděl. Ale to se ví, že nějakou tu dobu trvalo, než tenhle den D vůbec nastal, než nastal prošla jsem si peklem a 3 týdny jsem docházela k psychologovi a brala prášky na uklidnění. Ty prášky jsem musela brát ještě další 3 týdny, i když už jsem k psychologovi nemusela. Sice mě uklidňovali, ale byla jsem po nich strašně unavená. Na letišti, mě máma obejmula a dala mi pusu na tvář : ''Už neplač, zlato a vezmi si prášek.'' usmála se a podala mi prášek a mou oblíbenou coca colu. Jen co jsme se v letadle posadili, usla jsem a spala celou cestu.








